Giovanni Gentile | |
---|---|
Rodné jméno | Giovanni Gentile |
Narození | 29. května 1875 Castelvetrano |
Úmrtí | 15. dubna 1944 (ve věku 68 let) Salviatino |
Místo pohřbení | Santa Croce |
Povolání | filozof, pedagog, politik, vysokoškolský učitel a literární kritik |
Alma mater | Státní klasické lyceum L. Ximenese (do 1892) Vyšší normální škola, třída literatury a filozofie (1893–1897) Florentská univerzita (1899–1900) |
Témata | filozofie |
Ocenění | Gautieriova cena (1897) Serenova medaile (1928) Záslužný řád Německého orla |
Politická příslušnost | Národní fašistická strana |
Manžel(ka) | Erminia Nudiová (od 1901) |
Děti | Giovanni Gentile Federico Gentile[1] |
Rodiče | Benedetto Gentile |
Vlivy | Georg Wilhelm Friedrich Hegel |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Giovanni Gentile ([dʒoˈvanni dʒenˈtiːle); 30. května 1875, Castelvetrano – 15. dubna 1944, Florencie) byl italský neohegeliánský idealistický filozof a politik. Sám sebe popisoval jako filozofa fašismu, a byl také ghostwriterem, který pro Benita Mussoliniho napsal Doktrínu fašismu.
V roce 1944 byl zavražděn příslušníky italského hnutí odporu z komunistické partyzánské skupiny GAP (Gruppi di Azione Patriottica).[2] Je pohřben v kostele Santa Croce.[3]